co si..
Jednou ses mě ptal, abych tě popsal,
A já odpověděl není věc co by tě napodobovala.
Ty si se však naštval a řekl si,
Ani úctu nemám k člověku co miluje cosi.
Nechápal jsem co je to cosi,
No a ty si řek za to sám můžeš si.
No a teď vím, že i ty si věc,
Si rozkvétající růže co se plete přec.
Si tolik věcí až smutek v očí mám,
A teď hlavu si mám lámat sám.
Já naději měl jsem v sobě,
Jenže už nemůžu to říct tobě.
Že pochopil jsem cosi,
No a teď se to ve mně mísí.
Já vyděl tvou tvář bez pohybu,
Tvůj pohled zůstal v zálibu.
Tu noc co jsem tě poznal,
Jsem věděl co mi osud vzal.
Poslední slza padla na tvou tvář,
Teď zbude ze mě jenom snář.
Stojím tu sám a opuštěný,
V nejvyšším patře rozechvěný.
No, ale přesto zůstanu tady,
Na světě smutky co dává sady..
Zase přijdu k tvému hrobu a ty tu si,
A konečně doopravdy vím co si.
Komentáře
Přehled komentářů
To je nádherné, nádherné, nádhjerné...herné...rné.
Je několik druhů lidí.
Lidé co něco prožili
a minulost skelnýma očima vidí.
Nebo ti, co budoucnost před sebou mají
Svůj život, své mládí si užívají.
Ale existují i ti, kteří se chtějí vzdát.
Život svůj mají chuť si stále brát.
Jedna z nich jsi ty, hádej.
..Byla jednou jedna básnířka,
zvládla tucet básní do zítřka.
Pak na stříbrném podnose,
rozdala naději lidem rozdala.
Své básně, svá krásná díla.
Tak co, už rozhodla jsi se?
Puget růží měla a krásné šaty,
Ta básnířka přece, to jsi ty.
Nádherné
(Mája, 23. 2. 2008 11:35)