3 kapitola Podmínka
„To je možný, ale do toho ti snad nic není ne.“
„Možná je a možná ne, tak co domluvíme se.“
Co si myslí, hraje na mě zvláštní hru, ale ať si nemyslí.
Zapálí si cigaretu, potáhne si.
„Snad nejsi tak bláhový, že si myslíš, že ti dám firmu.“
Usměje se„Ne to si nemyslím, já jen vím, že mě tu zaměstnáš, jako spoluvlastníka.“
Cože to opravdu ví, tak to by mě zajímalo kde na to přišel.
„Co ta sebejistota? To mu opravdu věříš.“
„Ano, jinak bych tady nebyl, tady je má vizitka až se rozhodneš tak zavolej.“
„No a to si tak jistý, že zavolám.“
Otočí se a mrkne jedním okem.
„To nevím to záleží na tobě tak zatím z bohem Corny .“
Vyjde ze dveří a když prochází kolem sekretářky jemně se na ní usměje.
„Páni tak ten kdyby tady pracoval.“
Doufám, že přistoupíš na hru. Ještě jsem se dost nepobavil a navíc mám něco na co bych se tě zeptal. Takže mě jen tak nevyženeš. Slavný Corny Todlei .
O pár hodin doma, když už je Corny s práce.
Dnes jsem zjistil jeho jméno, a to ho mám jen kuli tomu přijmout. Moc si věříš až moc. No, ale dobrá přistoupíme na vaši hru mladíku.
S úsměvem se jde podívat do lednice, jenže když se tam podívá úsměv mu zmizí ze tváře.
No, jak to tak vypadá budu potřebovat ženskou, zakroutí hlavou blbej nápad, že nad tým vůbec uvažuji. Ženská v domě to nevěstí nic dobrého.
No nic jídlo není tak co jiného dělat, než si jít lehnout.
Zalehne do postele, jenže nemůže usnout, asi dvě hodiny se převaluje ze strany, na stranu něž konečně usne.
Ráno ho vzbudí budík, naštvaně ho vypne a podívá se kolik je hodin.
Je čas začít hru, doufám, že si připravenej.
Vytočí číslo a nechá zvonit.Chlapec ležící v posteli unaveně zvedne telefon.
„Hmm “
„To je mi, ale milé přivítání.“ Zasměje se.
Cože to je on proč proboha volá tak brzo ráno.
„To jsou mi věci to si ty co potřebuješ.“
„No co by neříkej, že si na to zapomněl, řekl si, že když mě bude smutno a budu chtít společnost, že ti mám zavolat. Tak přijď kocourku.“
„Hej kde si byl jako na tomhle.“
Rozesměje se.“co pak, mi to mu nevěříme.“
„Hele to není k smíchu jo,co potřebuješ.“
Zvážní a nasadí chladný hlas, jako by se předtím vůbec nesmál.
„Dobrá souhlasím s tvou nabídkou, ale nemysli si, že to bude, jak procházka růžovou zahradou. Máš čtvrt hodiny na to aby si dojel do firmy, jestli to stihneš budeš spolupracovníkem. Jestli ne tvoje smůla.“
„Cože počkej to se nedá stihnout.“
Jenže to už mu to položil je totiž taky necestě do firmy.
Tak se snažte pane Rody ať vidíme co ve vás je…
Komentáře
Přehled komentářů
To je super!!! Upřímě-je to samé překvapení...a to se mi líbí XD. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
kuk
(Antal, 20. 2. 2008 16:17)začal sonab,tak sháněj hlásky http://antal.email.sblog.cz/2008/02/20/664
....... :)
(Mája, 19. 2. 2008 15:49)
Ehm...jak jsem se smála nějak pořád jsem držela tečky hehe...ale napsalo mi to: nadpis je příliš dlouhý..grrr...Je to úžasný, ehm.. Kocourku jo?*směje se*
Už aby tu byl další dílek...Jane, šup šup
.......
(jun...sss, 19. 2. 2008 4:00)
*málem spadla ze židle* "Tak přijď kocourku." Tak to mě dostalo..Jane..Jane ty si koleduješ..
Pěkný díl povedl se ti .. jsem zvědavá na další..
Jůůůůůůůůůů
(Danika, 26. 2. 2008 19:01)