Prudké bouchání na dveře a hlasité zvonění.

Corny netrpělivě čeká. „No tak Kay dělej nebo přijdeme pozdě, no a jestli to nestihneme tak počkej co tě čeká.“

Kay pomalu dojde ke dveřím a otevře je. „Co pak, co mě čeká?“ Usměje se.

„No to už je jedno, doufám, že už máš sbaleno, jinak tě tu nechávám a jedu sám.“

„Cccc to by si neudělal.“

Corny se usměje, „ale udělal“

„No možná jo, ale děsně by ses nudil.“

„Když myslíš, tak můžeme vyrazit?“

„Jo no a to jdeš jako takhle.“ Prohlídne si ho

„Jo nezdá se ti snad něco.“

Kay zakroutí hlavou a přistoupí k němu „No možná, kdyby sis zapnul tenhle  a tenhle, no a možná i tenhle knoflík od košile tak by to bylo lepší.“

Jo tak až k vrchu to chce abych se uškrtil. No, ale on má co říkat jeho by snědla, každá ženská jen co by se na něj podívala.

„Ne ne Kay ani náhodou všechny tři zůstanou rozepnutý a pojď už.“

„Dobře, ale já tě varoval, až se na tebe vrhne letuška tak já se jenom otočím opačným směrem.“

Když už byli oba dva nakonec nachystaní mohlo se jet na letiště.

První třída letu do..

 Corny vzal sluchátka a pustil do nich hudbu co nejvíc nahlas aby to Kay neslyšel. Když se Kay zrovna chtěl zaposlouchat Corny mu dal sluchátka na uši.

„Aaaa sakra co děláš chceš snad abych ohluchnul.“

„Ne jenom aby si nic neslyšel a ne, že si to během cesty sundáš.“

No on to snad myslí vážně, on mi neřekne kam jedeme. Dobrá, že si to ty tak se nechám překvapit, překvapení je stejně nejlepší, i když některé by se člověk neměl ani dozvědět.

Nasedly do letadla a usadili se na místa celou cestu spolu skoro nepromluvily až se Kay najednou sklonil ke Cornymu.“

„Hele nechci ti nic říkat, ale ta letuška po tobě tak pokukuje, jako kdyby si tě chtěla dát k svačině.“

Corny se začne smát. „Jo dát si mě k svačině jo hm.“

„Hele nesměj se to není k smíchu. Počkej já už ti nikdy nic neřeknu. No a kdy tam budeme.“

„ Za chvílí no a neurážej se. Tak promiň“

Kay se otočí k okýnku „ Ne pozdě jsem naštvaném.“

Corny se k němu nakloní. „Když se teď na mě nepodíváš tak počkej večer.“

Kay se otočí. „Ty jeden takhle se vyhrožuje.“

„Jo, no vidíš a jsme tady tak prosím pane jste připraven na svoje překvapení.“

„Ano nemůžu se dočkat.“

„Až vylezeme chci tě někam vzít je to kousek souhlasíš.“

Kay se usměje.“to víš, že jo.“

První vystoupí Corny a potom za ním Kay. Jen co sejdou schody Corny už ho táhne na místo o kterém mu říkal. Asi za půl hodiny jsou tam . Stojí před velkou věží Kay jen strne úžasem.

„Tak, jak se ti libí překvapení.“

„Je to nádherný vůbec mě nenapadlo, že budeš chtít letět zrovna do Paříže. Proč si chtěl jít zrovna sem?“

Corny sebou trhne a otočí se zády ke Kay „Proč, když jsem byl malý tak jsem sem měl jet s matkou. Jenže po její smrti to, jaksi nešlo. No a teď jsem měl možnost jet sem s tebou.

Kay jen zděšeně stojí. „To je mi líto.“ Přistoupí za Cornym a obejme ho.

„To nic asi by jsme měly už jít. Věci máme už určitě v hotelu.“

„Dobře“

tak jsem tady mami jsem ve světle Paříže, jsem tam kde jsme měly být spolu. To, ale nevadí je tu semnou Kay. On je někdo kdo ve mně rozpaluje zase ten oheň…