minulost
Sedí a dívá se na oblohu posetou hvězdami. Je šťastná. Po dlouhé době šťastná. Celé roky snažení nebyly vniveč. Dostala se na školu a tak i za svou láskou.
Konečně snad vše půjde podle toho jak si přeje.Jak moc by si to přála.
Zítra nastupuje na novou školu. Neví jestli se má radovat a nebo truchlit z toho, že opustila svou bývalou třídu. Není stydlivá jako většina jejich bývalých spolužaček. Naopak ona mezi nimi vynikala. Její rázná povaha.
Ano právě proto, si s každým tak rozumí ,ale co když se něco stane? Ne nic se nestane, jde za svou láskou.Jenže,aby ještě on cítil to co ona k němu.
Už začíná být unavená a tak se vrátí do svého pokoje. Zavře za sebou balkónové dveře a lehne si do postele. V pyžamu je celou dobu a tak se ani nemusí převlékat. Pomalu usíná. Usíná z pocitem nedočkavosti. Je zvědavá jaká bude její nová třída.
Ráno se probudí a podívá se na budík, co tolik? První den jde do školy a přijde pozdě .Rychle na sebe hodí věci a spěchá do školy.
Neví co si má myslet. Ráda spí, to snad každý, ale že zaspí zrovna první den? Naskočí na autobus a sveze se na volné sedadlo. Ten běh ji natolik unavil, že si ani nevšimne osoby sedící hned vedle ní.
Kluk to by nebylo nic zvláštního, jen kdyby neměl temně červené oči a středně dlouhé černé vlasy .Vypadal opravdu zajímavě. Zrovna ,když se na ni podíval, musela vystoupit.
Když vystoupila měla pocit, že ji ty oči stále sledují. Při tom pocitu se oklepala. Rozhlédla se a potom se s úsměvem vydala k obrovské budově.Střední umělecká škola.
Je to dobré, stihla to. Honem běžela do třídy. Když tam vešla, jako by všechen zrak spočinul na ní.
Usmála se a všem zamávala."Ahoj." Pozdravila třídu. Učitelka si ji přes sklíčka svých brýlí prohlédla."Vy budete ta nová, že?" Zeptala se dívky stojící ve dveřích. "Ano, to jsem já." Odpoví s úsměvem a zavře za sebou dveře. Celá třída na ní stále visí pohledem, ale ona už je na to zviklá. Už několikrát přestupovala na novou školu, takže to pro ni není žádná novinka. Tentokrát tu ale byla dobrovolně.
Učitelka ji posadila k jednomu chlapci podíval se na něj a usmála se."Ahoj já jsem Faye.".Chlapec se na ní tak zajímavě koukl .
Nemohl uvěřit ,že by to byla ona ."Teší mě já jsem Ed." ‘Taky zajímavý člověk. Žluté oči a dlouhé hnědé vlasy.‘Řekla si v duchu.
Každý tu byl určitě něčím výjimečný. Pořádně si ho prohlédla. Jeho oči ji upoutali. Vzpomněla si na toho kluka z autobusu. "Máš hezké oči." Řekne mu s úsměvem. Ona není ta, co to dusí v sobě. Ona to prostě řekne na rovinu. "Díky." Řekne a mírně zčervená. Faye se rozšíří úsměv. Ještě nikdy neviděla kluka se červenat.
Až teprve teď je to zajímavý pohled.Když skončila hodina všichni šli hned za ní .Zatím to vypadalo ,že se s kamarádila rychle.
Že by to byla ona nevypadá na to .Vypadá ,jak normální člověk. Po škole se ho na to budu muset zeptat.Třeba se jen spletl ,třeba.
Zbytek dne probíhal normálně. Každou přestávku se u jejich lavice shromáždila celá třída a bavili se o všem možném. Když zazvonilo na konec poslední hodiny, Faye zamířila přímo k východu. U dveří ji však zastavil Ed. "Kde vůbec bydlíš?" Zeptá se jí. "Kousek odtud. Stačí jen nasednout na autobus a on mě zaveze skoro až domů." Odpoví mu s úsměvem a pokračuje v cestě.
Uvidíme se zítra ."zavolal ještě.Sotva zašel za roh vrazil do někoho ."Pardon omlouvám se nějak jsem vás neviděl.""To je dobry ."
To si ty co tady děláš.""Co by stejně si semnou chtěl mluvit můžeme zajít do parku."On chce jít se mnou do parku, to v životě ještě nechtěl.
Jde tedy za ním. V parku si sednou na lavičku. Ed pohlédne do jeho krásných červených očí."Jsi si jistý, že je to ona?" Zeptá se na rovinu. Druhý chlapec se na něj usměje. "Zmátl tě její vzhled, že je to tak?" Ed sklopí zrak." Nevypadá tak, jak jsem si myslel." Řekne jednoduše. Najednou ucítí nějakou tíhu na ramennou. Podívá se tam.On mi dal ruku kolem ramen? Ed zčervená."Otarisi, co to děláš?" Zeptá se ho Ed rozpačitě.
"Coby, jen jsem se o tebe opřel. Proč si myslíš, že to není ona. Je to jenom tím vzhledem?"Další otázka. ED se na něj opět podívá....
"Halo vnímáš vůbec něco Ede?""Ano vnímám jen jsem se zamyslel .Připadá mi celkově normálně nic zní necítím.""Však to přijde už musí uvidíme se ."Jemně ho políbí a odejde.
Nemohla se zamilovat když miluje Henryho ale pořád ještě neví jestli on miluje ji.S touhle myšlenkou usnula byla nějaká unavená.Mezitím Ed byl už doma a schylovalo se k večeru nemohl zapomenout na odpoledne v parku."On mě políbil tohle mi bude muset vysvětlit."Otevřel složku z názvem Faye.
Začne pročítat různé spisy, které tam jsou. Všechno sedí, jen je divné, že z ní nic necítí.Budu Otarisovi věřit, prostě to je ona.Znovu si vzpomene na ten polibek. Na jeho tváři se objeví malý úsměv.Složku zavře a sedne si na postel. Pohled mu sklouzne na malou sošku. Až se ujistím, že si to opravdu ty, tak ti ji vrátím.
Slíbil jsem to .Jen budu muset zjistit jestli si to vážně ty.Druhy den zazvonil budík ."Co to už je ráno ani nevím kdy jsem usnula.musím si pospíšit ,abych zase nepřišla pozdě."Když nastoupila do autobusu zase tam byl ten kluk.
Jeho pohled na zádech cítila celou dobu cesty.Začínala být trošku nervózní. Zajímalo by ji, kdo to je. Ohlédne se na něj a jejich pohledy se setkají. Rychle sklopí zrak a otočí se zpátky. Dveře autobusu se otevřou. Vystoupí a na zastávce spatří Eda. Zamává jí a přistoupí k ní. Dveře autobusu se zase zavřou. Edův pohled sklouzne na černovlasého chlapce sedícího uvnitř. Ten na něj jen pokývne hlavou a autobus se rozjede.
Jak je vidět opravdu ji sleduje však počkej Otarisi dnes si s tebou promluvím."Halo Ede slyšíš mě .""Ano ahoj tak jaký byl zbytek včerejšího dne.""Dobrý "usměje se na něj cítí se ,že by opravdu mohla být konečně šťastná.Škola se táhla hrozně pomalu ,když zazvonilo poslední zvonění honem odešel.
Faye se kouká za jeho vzdalující se postavou. Je zvláštní, že jsem Henryho ještě nepotkala. Jen co na to pomyslela, tak ho spatřila. Ten pohled ji šokoval.Líbal se tam s nějakou holkou. Měla sto chutí jít za ním a vlepit mu facku. Byla opravdu naštvaná.
Jenže proč by to dělala ,když spolu ani nechodili.ještě jednou se na něho podívala a odešla .Mezitím Ed zase zacházel za roh a vrazil do někoho."Ty se vážně nedíváš před sebe."Co tady děláš?"" Co by nechtěl jsi semnou mluvit náhodou."Usmál se na něj.On se na mě usmál ,před tím mě políbil a teď se na mě usmál to nikdy nedělal."Otarisi si v pořádku.""Jsem proč bych nebyl.""Třeba pro ,že ses za těch sedmnáct let ani jednou na mě neusmál.""Ne ,ale třeba se mi chtělo."
Sednou si tedy zase do parku. "O čem si semnou chtěl mluvit tentokrát?"Zeptá se klidně. Ed k němu vzhlédne. Chvíli na něj kouká. "Taky si nejseš jistý, jestli je to ona."Řekne a usměje se na něj. "Proč myslíš?" Zeptá se Otaris. "Protože ji sám sleduješ. Proč jinak bys jel s ní v autobusu? Mohl by ses kdykoliv přemístit."
"možná si nejsem úplně jistej tím ,že je to ona,ale jedním jsem si jistej určitě,""Čím."Tím co chci teď udělat."Pomalu se nad něj naklonil."O tomhle si chtěl semnou mluvit."řekl a políbil ho Ed byl chvíli v šoku ,ale za chvíli mu to začal oplácet.
O tomhle snil už dlouho. Když byl malej měl ho rád jako kdyby to byl jeho bratr, ale postupem času se to začalo měnit. Otaris se od něj odtrhne a podívá se mu do očí. Červený pohled se střetne se žlutým. Faye mezitím pochoduje po pokoji a snaží se uklidnit. Sedne si na postel a vezme do ruky jednu ze čtyř sošek. Neví, kde je vzala, ale ví že představují jednotlivé živli. Jenže jedna chybí. Četla o nich už v několika knížkách. Jedna jí chybí aby mohla sestavit pentagram. Usměje se, když si pomyslí, že tomu jako malá věřila.
Věřila to mu ,že až sestaví pentagram tak ani přesně nevěděla co se stane už jako mále se jí zdávali zajímavé sny ,že je anděl a jsou taky dva temní lidé .Když si to tak uvědomila ti dva lide jí někoho připomínali.Jenže zatím nevěděla koho."Však počkej Henry já ti ještě ukážu."
halo si tam nechceš ty spát u nás
Já nevím jestli budu moct, já jsem se jaksi zapsala
Za chvíli usnula a ani neví jak. Ráno se probudí sama, nepotřebuje budík. Posadí se na posteli. Zdál se jí zajímavý sen. Neví,co se v něm dělo, ale ví, že tam byl Ed a ten kluk z autobusu. Nachystá se do školy a jde se nasnídat. Dole narazí na kufry. Ví co to znamená. Její rodoče se vrátili z dovolené. Rozběhne se do obývacího pokoje a skočí mámě kolem krku.
"Ahoj vy už jste se vrátili.""Ano chyběla si nám tak co jak se máš v nové škole .""Dobře ,ale už musím popovídáme si až přijdu pá."Dneska byla celá rozzářená s rodiči to sice když byla malá neměla to lehký,ale i tak je ráda.Měla čas a tak se rozhodla ,že půjde pěšky .Když přišla do školy pozdravila Eda."Ahoj","ahoj tak co jak se měla .""Dobře dokonce se mi o tobě zdálo ."
"O mě?" Podivil se. "Jo jo o tobě."Odpoví s úsměvem a vydá se do školy. Ed ji zmateně doběhne. "A co v tom snu bylo?" Zeptá se jí. "Já vlastně ani nevím, vím jen že jsi tam byl ty." Odpoví zamyšleně a posadí se do lavice. Ed ji chvíli pozoruje a pak ji napodobí. Tentokrát škola ubíhala naprosto v pohodě. Celou dobu se Ed pokoušel z ní něco vymáčknout ohledně toho snu, ale ona mu pokaždé řekla to stejné. "Já si to prostě nepamatuju" Pomalu už začínal věřit, že je to opravdu ona.
"No a opravdu si nic nepamatuješ.""Vlastně byl tam ještě jeden kluk a proč tě to vlastně zajímá."Jeden kluk ,že by to byl Otaris ."Ede ty zase nevnímáš co se to s tebou stalo.""To nic jen mi není nějak dobře."Usměje se na ní."To by možná šlo kdybych začala chodit jen na oko s Edem možná by .Jen počkej Henry.
pomalu se jí v hlavě začal rodit plán. Po škole pozvala Eda k sobě a chtěla ho přesvědčit aby to s ní zahrál. nad bude souhlasit. Přišli k ní domů a ona ho zavedla k sobě do pokoje.Sedl si na postel. Ihned ho zaujali čtyři sošky. "Kde jsi vzala ty čtyři sošky?" Zeptal se jí. Faye chvíli přemýšlela. "Vlastně ani nevím, mám je od narození. Proč se ptáš?" Zeptala se na oplátku ona. "Ale jen tak." Už věřil, že je to ona.
Musím mu to pak říct."No a co si ode mě chtěla.""No jenom takovou malou drobnost.""Drobnost tak povídej.""No víš líbí se mi ve škole jeden kluk no jenže on chodí s jinou a tak jsem myslela ,že kdybychom předstírali ,že spolu chodíme.Tak by žárlil a ....""Tohle je podle tebe drobnost tak nevím co velká věc."
Faye nahodí úsměv. "Když on se mi vážně líbí a já si troufám říct, že ho miluju." Odpoví a zčervená. Poprvé v životě zčervená. "No já nevím." Váhá. "Prosím." Nahodí psí očka a Ed teda nakonec souhlasí. Do čeho jsem se to zase zamotal. "Doufám, že za to stojí." Zasměje se a svalí se na postel. "Jo jo a slibuji, že se nebudeme líbat." Doufám, dodá v duchu. Ed si ji podezíravě prohlédne. "Dobře." Podají si ruce.Nechci vědět, co bude Otaris říkat až mu to povím, pokud mu to vůbec řeknu. Samozřejmě, že řeknu, jinak by to mohlo zkazit náš vztah.
Rozloučí se spolu a odejde.Po cestě přemýšlí .Co máme vůbec za vtah ,co je mezi námi ,když jsme se líbali.Ach jo půjdu za ním on stejně určitě ví ,že chci sním mluvit,jako vždy.Za chvíli stojí u jednoho domu přejde ke dveřím .Chvíli váhá ,ale na konec zazvoní.
Uslyší dupot, chrastění klíčů a po chvíli se otevřou dveře. "Ahoj, co tady děláš?" Zeptá se Eda dívka s červenýma očima a hnědýma vlasama. Otarisova sestra. "Ahoj Gino já jdu za Otarisem." Odpoví a pozoruje, jak se Gina lišácky usměje. "Co je?" Zeptá se jí. "Nic nic." Odpoví a pustí ho dovnitř. Nasměruje ho do jeho pokoje a s úsměvem se vrátí k předchozí činnosti. "Copak copak, co tě ke mě přivádí?" Zeptá se Otaris a ani se neotočí. Leží na posteli a čte nějakou knihu. "Dnes jsem u ní byl." Řekne a sedne si k němu na postel.
"Vážně a ""no měl jsi pravdu je to opravdu ona.""No a co tě tak přesvědčilo.""Zdál se jí o nás sen a měla čtyři sošky živlu."Ještě něco jsi chtěl .""No chtěl jsem ti říct ,že..že mě požádala ,abych předstíral ,že s ní budu chodit a já to přijal."Cože!“ po tomhle se otočí.
Překvapeně se na něj dívá. "No jo, jen jsem chtěl abys to věděl, ale říkala, že žádný líbání. Víš ona je zamilovaná a no však ty víš co myslím." Vysvětlí mu. "A ty naše dobrá duše jsi přijmul." Viditelně si oddychl.Usměje se na něj. "Co, že ti to tak vadilo." Zeptá se Ed. "Protože.." Otaris se nakloní a políbí ho. V tu chvíli se otevřou dveře. "Je, pardon já vás nebudu rušit."Gina se potutelně usmívá, ale než stihnou oba něco namítnout, tak zabouchne dveře. "Doufám, že to všem hned nerozkecá?" Zeptá se Ed. "Ona? Kdepak. Jen to budě vědět celá škola" Zasměje se
"Otarisi""ano" ,"co máme vlastně za vztah "."No možná jsme přátelé nebo pár a možná budeme i milenci."Milenci to myslí vážně asi bych měl už jít nebo."Já už půjdu zítra nečekej před školou budu muset předstírat a nevím jestli bys to chtěl vidět ,takže pa.""Počkej"přitáhne si ho k sobě a políbí ho."Ne ,že se zamiluješ.“
"Neboj"Odpoví a šťastně vyběhne z domu.Pořád se mu v hlavě honí jeho slova.Možná jsme přátele nebo pár a možná budeme i milenci.Vběhne na přechod a najednou si všimne auta vyjíždějícího ze zatáčky. Mávne rukou a vše kolem se zastaví. Chvíli pozoruje auto, pak přeběhne na druhou stranu a zase spustí čas. Tahle schopnost mu už několikrát zachránila život. V duchu se usměje a pokračuje v cestě. Je šťastný.
Druhý den se oba sešli ve škole jako obvykle."Ahoj tak co začneme s hraním tamhle to je on.""No jo začneme sice nejsem pořád přesvědčen o tom,že je to nejlepší nápad .""Moc ti děkuji doufám,že to zabere."Tak se oba pustili do léčky.To je mezi tím pozoroval Otaris ,nebyl před školou on měl takovou schopnost .Pozorovat lidi .
Moc se mu to nezamlouvalo, ale co mohl dělat. Ovšem je pravda, že se hodně nasmál. když poslouchal jejich řeči.. "Ed ruku v ruce s Faye zamířili do třídy. Tam je uvítali potleskem.Už se to stihlo roznést po celé škole.Společně si sedli do lavice. Faye měla chuť se začít smát jak jim na to všichni skočili. "To vážně věří všemu?"Zeptala se Eda. "Vždyť vypadáme věrohodně nebo ne?" Zasmějí se a nachystají se na hodinu.
Celou dobu ve škole dělají jako by spolu chodili.Jenže Henry zatím nějak nereaguje."Díky ,že zbyl pro dnešek mým partnerem.""Není zač byla to docela sranda ,ale Henry zatím nic nedělá.""To nevadí snad zítra tak pá."Dala mu pusu na tvář a odešla.Ed stál jak opařený.Doufám ,že tohle neviděl ,a zašel za roh .Nebylo by tomu aby do někoho zase nevrazil.
"Mohl by sis najít jiný místo, kde na mě čekat?" Zeptá se ho nadějně. "Ne mě se líbí, když do mě pořád vrážíš." Odpoví s úsměvem po cestě do parku. "A proč tu vůbec jsi? Ne je mi to jasný, ty jsi to viděl." Odpoví si sám a sedne si na volnou lavičku. Otaris si k němu přisedne.Opět mu dá ruku kolem krku, jakoby to byla samozřejmost. "Jak to že sis mě vlastně najednou začal tak všímat?Já myslel, že mě bereš jen jako kamaráda a... a taky, že...." Nestihne doříct, protože mu ucpe pusu polibkem. "Však já tě beru jako přítele." Zašeptá mu do ucha. Ed opět zčervená. V tom bude určitě nějaký skrytý význam.Pomyslí si.
"No a tyky možná začnu brát jako milence."Usměje se na něj."Tohle teď odložíme musíme promyslet jak jí to říci nebo si na to vzpomene sama .Za chvíli to přijde a tak by jsme jí měli vrátit tu sošku ať se stane to co se stát má ."Podívá se na něho vypadá jako by na to byl naprosto připraven ,jako by ho nic nerozházelo ,jenže co bude pak až se to stane.Opře se o něho.
"Kéž by ten den nikdy nenastal."Povzdychne si.Nechci o něj přijít, ne teď, když jsme konečně spolu. Podívá se na modrou oblohu. "Sakra to se může stát jen mě." Nadává Faye, když omylem rozbila jednu sošku. Chystá se zamést střepy, když si všimne papírku ležícího mezi nimi. Vezme ho do rukou. Oheň si sám najde svého vládce. Přečte si nápis. Co to znamená? V tom jí strašně rozbolí hlava. Ale po chvíli zase znenadání ustane. tak jak rychle přišla tak i odešla.
Co to bylo taková bolest a za chvilku zmizela.Co to mohlo být jsem dneska nějaká unavená.V tom spadne na zem .Celou noc se jí zdají sny ."Těchto pět sošek patří tobě až přijde ten den jen ty budeš vědět co s nimi máš dělat Faye věřím ti."Jako by se jí odehrála cela minulost .O které nevěděla ,že se stala.Ráno když se probudila tak jí ještě pořád zněla hlavou slova jen ty budeš vědět co dělat.
Pomalu se vydala do školy. V autobuse zaraženě seděla a koukala z okna.Tentokrát si ani nevšimla černovlasého chlapce, který ji pozoroval. Ten sen jí vrtal celou cestu do školy. Ani nepozdravila Eda, který na ni čekal před školou.Co to s ní je? Divil se v duchu. "Halo Faye, jsi v pohodě?" Zeptá se jí ve třídě. "Cože?Jo jsem." Odpoví. Ed se zamračí moc v pohodě nevypadá. "Ty Ede, nevíš něco o těch soškách, který jsi viděl u mě v pokoji?" Zeptá se najednou, když to nečekal. Chlapec se na ni překvapeně podívá.Vzpomněla si. Proběhne mu hlavou.Ne, to ne, to by věděla, kdo jsem. "Ne nevím, co s nimi je?" zeptá se jí a snaží se vypadat klidně.
Nevím,jak bych ti to vysvětlila asi bys to nepochopil já sama nevím co to znamená.""Tak to skus možná to pochopím.""Zdál se mi sen a v tom snu jako by byla moje minulost na ,kterou si nepamatuji.
Částečně si vzpomněla. "No možná to byla tvá minulost. Věříš na minulý život?" Zeptá se jí. Faye chvíli přemýšlí. "Doteď jsem na to nevěřila,ale ten sen byl tak živý,že sama nevím." Odpoví a zamyšleně se vydá do třídy.
Ed se pomalu vydá za ní ."Faye a ještě něco bylo v tom snu.""Ano taky mi tam někdo pořád říkal ,že až se to stane jen já budu vědět co dělat,s těmi soškami ,že je mám použít.Jenže já mám jenom čtyři a ne pět a co se vůbec stane .Vůbec to nechápu Ede jsem zmatená."
Ed na ni zamyšleně pohlédne.To znamená, že nejpozději zítra si vzpomene. "Neboj nějak to vyřešíme.Víš co? Já se k tobě po škole stavím,ale nejdřív si musím něco vyřídit jo?" Faye kývne na souhlas a v tu chvíli zazvoní na hodinu. Celý zbytek školy proběhl v pohodě a tom zvláštním snu už nepadlo ani slovo. Jakmile zazvonilo na poslední hodinu Ed vyběhl ze školy.
Musím za Otarisem ,musíme si promluvit za pár dnu to přijde.Celou cestu utíká když už je tam rychle zazvoní.Přijde mu otevřít Otarisova sestra ."Ahoj co se děje si nějaký udýchaný .""Musím mluvit s Otarisem.""Je nahoře .""Díky"Rychle vyběhne schody ,otevře dveře když ho uvidí skočí mu do náručí.
Překvapeně zamrká. Nezdá se mu to. "Co se stalo?" Zeptá se ho a stiskne ho v náručí. Ed se k němu přitiskne. "Blíží se to Otarisi. Vzpomíná si." Zoufale se k němu tiskne. Pohlédne mu do očí. "Já vím." Řekne klidně a stále se mu dívá do očí. "Jak můžeš být tak klidný?" Zeptá se šokovaně. "Copak tobě to nevadí? Všechno se změní, nic nebude stejné jako dřív." Posadí se na postel a pozoruje jeho štíhlou postavu.Jeho černé vlasy. Ale hlavně ty krásné rubínové oči. "Ne. Jedna věc se nezmění." Opět klidný sametový hlas. Přiklekne si k němu. "Stále tě budu milovat ať už zemřu nebo ne."
Při těchto slovech se Edovy vhrkli slzy do očí ,klekne si k němu a obejme ho."Jenže ty neumřeš to nedovolím a políbí ho."Ede já .""Ne nic neříkej já už musím potom se stavím a promluvíme si."Zavře dveře a rychle vyběhne ven, musí si na chvíli sednout, motá se mu hlava,Pořád slyší v hlavě .Stále tě budu milovat ať už zemřu nebo ne.On nezemře i kdy by se mělo stát cokoli nedovolí aby zemřel.
Když se vzpamatuje, pomalými kroky se vydá k Faye.Už se chystá zazvonit,když se dveře před ním otevřou a v nich se objeví osoba,za kterou přišel. "Jeeee ahoj Ede, právě jsem tě šla vyhlížet." Usměje se a vpustí ho dovnitř. Vyjdou do jejího pokoje,kde se na zemi válí čtveřice sošek sestavená do pentagramu, jen ta pátá stále chybí. Ed zkamení. "Děje se něco?" Zeptá se překvapeně Faye. "Ne ne nic, jsem v pořádku.Koukám,že už jsi je začala študovat."Ukáže na sošky živlů.
"Ano něco zkouším ,ale pořád my chybí ta pátá ."Usměje se na něj ."No nic posbírám je ."Z ohne se ,když v tom jako by jí někdo udeřil do hlavy takovou ránou a spadne."Faye je ti něco slyšíš Faye.ne je to tady vzpomene si určitě.Asi bych měl jít pryč Sbohem tu sošku ti donesu už bude ta prává chvíle."Ještě jednou se podívá na ležící osobu předním a odejde.
Dívka se probere se strašnou bolestí hlavy. Pře malým okamžikem si vzpomněla na celý svůj minulý život. "Ede."Zašeptá potichu a pohled jí sklouzne na malé hliněné sošky. Vstane a vezme je do rukou.V očích se jí zablýskne. Mezitím Ed dnes už podruhé běží za Otarisem. Dveře jsou otevřené tak rovnou vběhne do bytu. "Otarisi." vpadne do jeho pokoje. Lapá po dechu a nezmůže se na slovo. "Co se děje?" Přiběhne k němu a podá mu sklenici s pitím. "Je to tu." Zachraptí a omdlí vyčerpáním.
Otaris ho zachytí a vezme do náruče ."Ede co to děláš nesmíš se tak přemáhat."položí ho na postel a sedne si k němu ."Ede slyšíš probuď se ."Ed pomaličku otevře oči chce se zvednout jenže se mu znova zamotá hlava ."Lehni si myslím ,že je toho dnes na tebe moc."Ne ona si vzpomene už dnes ."
Otaris ho pohladí po tváři. "Jen spi." Zašeptá a pozoruje jak chlapec před ním pomalu usíná. Faye jde pomalými kroky kam ji nohy táhnou. Neví,kam jde,ale zároveň to ví. Je to divný pocit. Nohy ji vedou samy od sebe. Zastaví se až před nějakým domem. V kapse má všechny sošky kromě jedné. Dveře před ní se otevřou a v nich stojí nějaká dívka. Prohlédne si ji a upustí tašku,kterou držela v ruce. "Och můj bože," Zašeptá a obě se měří pohledy navzájem. Gina skoro nedýchá a i Faye má zrychlený dech.
"Dlouho jsme se neviděli.""Ano to ne Gino.""Jdeš za nimi ."Jdu vykonávat to co musím.""Nejde to nějak změnit.""Nejde a ty to sama víš moc dobře.""Tak jdi jsou nahoře ,ale já s tebou nejdu bez toho se obejdu.""Ráda jsem tě viděla Gino,""i já tebe.".Faye pomalu jde po schodech nahoru otevře dveře a vidí tam oba .Vidí strach o toho druhého ,ale také odhodlanost.Ty oči se vůbec nezměnili jsou pořád stejný se stejným opovržením .Jenom jedna věc se v nich změnila a to láska k někomu blízkému.
Ed na ni zírá s vyděšeným pohledem. Přitiskne se k Otarisovi.Faye na ně hledí se skelným pohledem. Vždyť Ed je její přítel, její jediný kamarád na škole. "Kde je pátá soška?" Padne otázka,kterou by oba chlapci nejradši neslyšeli.Ed pomaličku vytáhne poslední sochu. Pátý a poslední živel vládnoucí všem ostatním. Faye ji vezme do ruky a všechny zazáří.Samy od sebe se začnou skládat do tvaru hvězdy. Pentagramu. "Ede já....ty víš,že to musím udělat." Promluví tiše. Nechce se jí to dělat.
"Vím ,ale hodně to bolí je to bolest která nepřejde jen tak ,ta v nás zůstane ."udělej co musíš minulost se nedá napravit ať už jsme udělali sebe větší chybu."Otočí si Otarise k sobě a políbí ho ."miluji tě a milovat tě budu..""Ať jde oheň k ohni ,voda k vodě,vzduch k vzduchu ,země k zemi ,a nebe k nebi zapřísahám vás,ať se stane to co se stát má ."Promiň Ede ."V tom se začne všechno třást .Ed s Otarisem se objímají a dusí v sobě tu strašnou bolest.bolest která jde do celé ho těla.
Pentagram rudě zazáří a Faye jen se slzami v očích pozoruje jak se jejich duše odpojují od těla, která se prohýbají bolestí.Obě těla bezvládně dopadnou na zem.Faye,která doteď pozorovala co způsobila se sveze na kolena.Hlavou jí proběhne poslední vzpomínka. "Ne." Zašeptá vyděšeně. Ed. Nejen, že byl její jediný přítel ve škole,ale byl to také její nevlastní bratr a za nic nemohl.
"To jenom Otaris ten za všechno mohl navedl ho ,aby šel sním a zradil tak všechny.Jenže když o tom tak přemýšlím Ed šel sním dobrovolně on ho miloval od jak živa.Už od narození byli pořád spolu byli jak tma a světlo ,ale přesto
Co jsem to udělala?Zabila jsem nevinného.Trestám ho za něco co neudělal. Zatracená láska,ale musela jsem to udělat. Ne nemusela poháněla mě jen touha po pomstě.Byla jsem nástroj pomsty."Musím to vrátit zpátky." Rozhodně vstane a přejde k oběma tělům.Ale jak? Poklekne před ně a začne se modlit. Modlit za odpuštění.
Chvíli se nic neděje ,ale pak se všechno rozzáří a v tu chvíli se někdo objeví."Faye ty je chceš vrátit zpátky ,ale víš co to bude znamenat obrátíš to všechno naruby.""Babi to si byla ty v mým snu.Ten kdo ke mě mluvil.Já vím co se stane jestli jim vrátím duši ta bolest v nich stejně přetrvá jenže Ed za nic nemůže.""Faye vzpomeň si pořádně,za všechno mohli oba ne jenom Otaris ."
Faye sklopí zrak. "Ty tomu jen nechceš uvěřit co?" zeptá se jí babička.Faye pomalu přikývne a pozoruje ležící těla. "Rozmysli si to pořádně. Rozhodni se, máš na to času do soumraku." Jakmile to dořekne zmizí.Ozve se zaklepání a do místnosti vstoupí Gina. "Ježíši." Přikryje si ústa rukou,když uvidí dvě nehybná těla. Tělo jejího bratra a jeho přítele.
"Ty si to vážně udělala."do očí se ji hrnou slzy."Ty si je zabyla už nemají duši ,jejich duše teď bezvládně bloudí v bolestech a utrpení ,já..já myslela ,že si to rozmyslíš,ale ty ne ta tvá pomsta.""Gino já to musela udělat a ani pro mě to není lehký i teď toho lituji Ed byl přece nevinný.""Nebyl to si přece jen namlouváš mohl za to stejně jak Otaris připusť si to konečně já tě tak."Ani to nedořekne vyběhne ven ze dveří
Faye se za ní dívá se slzami v očích. Vrátím to zpět. Mám to přece v moci. "Babi!" Místnost se znovu ozáří a ze světla vystoupí stařičká paní. "Tak už jsi se rozmyslela?" Zeptá se klidným hlasem. "Ano, vrátím je zpět." Řekne rozhodným hlasem a postaví se. "Budou trpět stejně jako, kdyby tam zůstali uvědomuješ si to?" Další otázka. "Ne. Vyměním jejich duše za tu svou.Já budu ta,která bude trpět ne oni." V jejích očích plápolá odhodlání.Její babička si vyděšeně přikryje ústa. "Ale to přece..."Nestačí to doříct. "Je to mé rozhodnutí a už ho nezměním." Jejich pohledy se střetnou. Vrásčitá tvář staré ženy je plná obav,ale nakonec tedy svolí. "Dobrá tedy, staniš se." Začne říkat nějakou formuli. Pentagram opět rudě zažhne.
"Ne nedělej to ."Ozve se Gina,která vběhne do pokoje."Promiň Gino já musím.""Ne nemusíš nic si nepochopila to co se mělo stát se mohlo stát i jinak kdybys jenom uvěřila,právě tvůj bratr uvěřil .""Můj bratr.“ „Ano Ed není tvůj nevlastní bratr ,ale pravý,uvěřil v to co vy ne a ty si to nepochopila .""Ed je můj bratr?A co jsem nepochopila?.""Faye neodcházej jde to napravit i jinak prosím už kuli nim,za to že se mají rádi .Odděl zase vše od sebe dej pryč to čeho se všichni báli.""jenže já to nechápu.Promiň já to musím udělat, miluji tě Gino."V tom se to zase všechno rozsvítilo a Faye se začala zmítat ,její duše se oddělila od těla a zůstala v bolestech. Do dvou těl se znovu vrátil život.
"Ne to ne Faye."Gina se rozpláče. V pokoji je ticho nikdo nemluví. "Co se to stalo?" Zeptá se zmateně Ed. "Obětovala se za vás." Odpoví mu mezi vzlyky Gina. "Cože? Ale to přece..." Nedopoví to,protože si ho k sobě Otaris prudce přitiskne.Pevně ho obejme a nehodlá ho pustit.Tak zůstali oba dva na živu. Duše dívky jménem Faye teď někde bloudí a trpí, trpí za něco co neudělala. Mnozí by si mysleli,že za dobrý skutek by jí bylo odpuštěno,ale boží soud je krutý. Její tělo se změnilo v prach,který vítr roznesl po celém světe. Jediné co po ní zbylo je pět sošek živlů,kterých se ujala Otarisova mladší sestra Gina.
Ed s Otaris zůstali spolu později přestěhovali do jiného města tohle jim moc připomínalo Faye.Tak skončila minulost o dívce s mocí a dvou chlapcích.
Komentáře
Přehled komentářů
Zdrqavím...uplnou náhodou sem narazila na tvůj blog...hledala sem něco o big bang...a kokám na rubriku originální povídky...jako první mě názvem oslovila tahle...když sem jí otevřela a zjistila jak je dlouhá...hrozně se mi do toho nechtělo...pak sem se do toho začetla tak...že mě nikdo neodtrhl...fagt krásná povídka...hrozně dobrej nápad...taky píšu povídky...lidi mi řikaj že mám skvělí nápady...taže to docela dokážu ocenit...tedle nápad je fagt skvělej...kdybys chtěla můžem kdyžtak napsat třeba nějakou spolu...tady je kdyžtak moje ajsko...440761964...tak se zatim měj...
naruto povídky
(Majja, 9. 10. 2007 19:17)
ahoj...zakládá se komunita Naruto paringů. Na té stránce se budou psát povídky různých párů a budou se tam dávat teorie a obrázky těch párů...Více na mém blogu nebo ještě líp na mém icq: 261-437-402
;o) doufám že se přihlásíš
stejný komentář po druhé první je u májy
(jun..sss, 23. 9. 2007 21:55)no řeklas že si to mám přečíst tak jsem si to přečetla a nevím co říct..Je to hezký na to že je to psaný po ICQ ale nevím možná je to tou nemocí to na mě bylo občas docela složitě zamotaný možná ne a je t o oprvadu jen tou nemocí a unavou..
em...mno...nevim hele...
(_x...Antenka...x_, 15. 11. 2008 14:33)